Růžena Merunková

Česká herečka, dabérka a recitátorka Růžena Merunková se narodila 21. března 1940 v Lysé nad Labem. Vyrůstala s rodiči ochotníky jako nejmladší z pěti sourozenců. Kouzelný svět divadla ji od dětství přitahoval a vyzkoušela si různorodé role, mj. ochotničila v rodinné cukrárně v představení pro hosty. Chodila do recitačního a tanečního kroužku a také na ping-pong. V osmi letech jí umřel tatínek, o tři roky později jim vzali cukrárnu a žily s maminkou a sestrou jen z nízkého důchodu. Přesto na dětství vzpomíná s láskou, pamatuje si jen na hezké věci. Po maturitě na nymburském gymnázium se přihlásila na přijímačky do nově založeného studia E. F. Burianem při DAMU. Ve stejný den uspěla u přijímaček na profesi zdravotní sestry, ale dala přednost divadlu. Ve východočeském divadle v Pardubicích strávila dva roky, paralelně působila také v rozhlase. Hrála v Národním divadle, měla nabídku do Semaforu. Vzpomíná nejraději na angažmá v Realistickém divadle v Praze, kde působila celým osmadvacet let a hned od počátku dostávala velké role. Byla tam bezvadná parta herců: Jana Dítětová, Marta Vančurová, Jiří Adamíra a Jiřina Štěpničková – výborná bavička. Zde se seznámila se svým budoucím manželem Milošem Hlavicou. Její padesátiletá kariéra zahrnuje velké množství divadelních a filmových rolí. Mezi nejznámější patří TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (1963), LÁSKA JAKO TRÁM (1967), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968), POPELKA (1969), HODINA PRAVDY (1977), ZÁMEK NEKONEČNO (1983), DCERA NÁRODA (1990), IDEÁLNÍ MANŽEL (2001) nebo PF 77 (2003). Svůj hlas propůjčila postavám ve filmech a seriálech - JÁ CLAUDIUS, NĚCO NA TÉ MARY JE, GILMOROVA DĚVČATA, ZOUFALÉ MANŽELKY, V JAKO VENDETA, SHRECK. S oblibou se věnuje práci v rozhlase, kterou považuje za přínosnou už svým zaměřením na široký okruh diváků včetně nevidomých a jinak handicapovaných. Byla dokonce nominována na cenu Neviditelný herec v Přelouči. Po delší odmlce se vrátila na obrazovky v dramatu BLUDIČKY (2010) a v roce 2012 se představí rolí Pešlové v pokračování seriálu ZDIVOČELÁ ZEMĚ IV. Herečka je šťastně vdaná přes sedmačtyřicet let s hercem a malířem Milošem Hlavicou. Syn Lukáš je herec a režisér, dcera Anna byla také herečka, ale bohužel v roce 2008 zemřela po těžké nemoci. Růžena se ráda stará o tři vnoučata, ze všeho nejvíc je hodně vytížena babička. Těžkosti zvládá s úsměvem na tváři, vyzařuje z ní vnitřní síla a temperament. „Možná nás zlo vychovává být dobrými. Kdoví…“ Za celoživotní mistrovství v dabingu získala Cenu Františka Filipovského.