František Holar se narodil 1. února 1917 v Praze. V letech 1939 – 1940 absolvoval dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře a během okupace hrál na oblastních jevištích a u kočovných společností. Po skončení druhé války se představoval už jen na pražských scénách Divadla 5. května (1945 – 1948), Divadla státního filmu (1948 – 1951), Pražské estrády a Divadla D 34 režiséra E. F. Buriana (1951 až 1959). Nakonec zůstal až do své předčasné smrti ve svazku s Městskými divadly pražskými (1959 až 1970). Holar byl představitelem zejména menších lidových i hrubozrnných postav. K tomu si dopomáhal ostře řezanou tváří, robustní statnou postavou a hlubokým hlasem. Zesnul náhle uprostřed čilé práce.
Těsně před vstupem do Divadla státního filmu pronikl poprvé i do české kinematografie. Do začátku 50. let byl kumán v krčmě (JAN ROHÁČ Z DUBÉ), přítel Franta (PAROHY), komisař (AŽ SE VRÁTÍŠ…), Žemblovský (PODOBIZNA), vyšetřovatel (ŽIJÍ MEZI NÁMI), nezaměstnaný Jarda (ZELENÁ KNÍŽKA), opilý dělník (PŘÍPAD Z – 8), převozník (SOUDNÝ DEN), hrabě Lubomirski (REVOLUČNÍ ROK 1848), zloděj (PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ), vrátný (PĚTISTOVKA), foukač skla (PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ), horník Baltýnek (DS – 70 NEVYJÍŽDÍ), četník (ZOCELENÍ), přítel Bartl (DNES O PŮL JEDENÁCTÉ), statkář Tmel (VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI), dělník (VÍTĚZNÁ KŘÍDLA).
Po celá 50. léta se představil ve snímcích V TRESTNÉM ÚZEMÍ (SNB Jandera), PŘÍZNÁNÍ (řidič Trmal), TEMNO (dráb Kořínek), RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (horník), CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (velitel stráží), AKCE B (banderovec), USMĚVAVÁ ZEM (Kučera), DIVOTVORNÝ KLOBOUK (handlíř), ÚNOS (vojenský policista), ANNA PROLETÁŘKA (anarchista Plecitý), KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ (kasař Ferda), RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM (zaměstnanec), PSOHLAVCI a JAN ŽIŽKA (voják), ROZTRŽKA (inženýr Kováč), HRÁTKY S ČERTEM (čert), HRA O ŽIVOT (gestapák), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (vrah), VLČÍ JÁMA (soused), FLORENC 13:30 (taxikář), POVODEŇ (Kadlec), DNES NAPOSLED (železničář).
Do konce 60. let se představil jako vrchní Pepíček (OŠKLIVÁ SLEČNA), soused Marek (LÉK), trafikant rezek (ČERNÁ SOBOTA), štajgr (LUCIE), kolega (TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK), ředitel továrny (KDO CHCE ZABÍT JESSII?), opilec (BUBNY), úředník (JAK SE ZBAVIT HELENKY), mistr (PASŤÁK), vedoucí dobrovolník (PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA), dozorce (nedokončené NÁVŠTĚVY) a naposledy jako vrátný v hotelu (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA).
Komedii PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA (1970) viděli diváci až téměř rok po Holarově smrti. Rozsahem největší rolí byl jeho nevěrný otec v Rychmanově psychologickém dramatu KRUH (1959). Avšak nejvýraznější postavu Františku Holarovi svěřil režisér Otakar Vávra ve svém historickém thrilleru KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969). Vytvořil zde nesympatickou kreaci kata Jakuba Hayje zvaný Jokl, kterýžto musí na příkaz inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (Vladimír Šmeral) mučit (i vraždit) nevinné oběti, aby se přiznali k čarodějnictví.
I celkem často byl zaměstnán, i když ne tak hojně jako ve filmu a na divadle, v televizních inscenacích. A hlasové dispozice uplatnil v rozhlase a v dabingu (BLÁZEN Z LABORATOŘE 4, VČERA, DNES A ZÍTRA, ANGELIKA A KRÁL, DĚTI RÁJE, PAHOREK, NORIMBERSKÝ PROCES, „MAYOVKY“, KDO SEJE VÍTR, KNOFLÍKOVÁ VÁLKA i ZLATÉ VĚŽE). František Holar zemřel nečekaně už 9. září 1970 v Praze ve věku pouhých padesáti tří let.
